Jablonec nad Nisou

Konec 19. a počátek 20. století byl v Jablonci poznamenán rychlým hospodářským rozvojem, s nímž souvisel i nárůst počtu obyvatel. Celkový vývoj se projevoval i potřebou výstavby veřejně-správních budov. Také stará radnice – dnešní městská knihovna na Dolním náměstí – přestala stačit aktuálním potřebám. Již v roce 1910 se objevil návrh nového objektu. První světová válka na delší dobu zmařila plány a znovu se začalo o možném řešení uvažovat až v polovině dvacátých let.

Pod Kostelním vrchem, kde se právě nacházíme, byl v roce 1669 založen první jablonecký hřbitov. Jak dokládá stará rytina, býval hřbitůvek obehnán zdí; sloužil až do roku 1809. V letech 1685 až 1687 zde dala hraběnka Marie Polyxena Desfours postavit kostel svaté Anny, který je nejstarší dochovanou jabloneckou stavbou.

V roce 1879 byl založen jablonecký Okrašlovací spolek, který si za hlavní cíl stanovil založení městského parku. Snahy spolku se však nesetkaly s přílišným pochopením některých obyvatel, kteří poukazovali na zbytečné a neúčelné náklady.

V těchto místech překračují Střelecká a Pražská ulice železniční trať směřující z Jablonce nad Nisou do Tanvaldu. Trať je zde vedena hlubokým zářezem a prochází zástavbou po obvodu města. Pražskou ulicí projížděla v minulosti také elektrická dráha z Janova přes Jablonec do Rychnova.

V lidské společnosti bylo stromům odnepaměti přisouzeno významné místo. Význam stromů v naší krajině se odráží mimo jiné v zákoně o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.), podle kterého jsou stromy rostoucí mimo les (hospodaření v lesích se řídí vlastními zákony) chráněny před svévolným kácením.

Park mezi ulicemi Pod Petřínem a Petřínská byl založen pravděpodobně ve 20. letech 19. století jabloneckým Okrašlovacím spolkem. Po dlouhá léta existoval pouze ve zpustlém stavu. Obnoven byl až v rámci budování Vnitřního turistického okruhu v roce 2006.

Pohlédneme-li z centra Jablonce nad Nisou jižním směrem, objevíme na obzoru návrší s nápadnou siluetou markantní budovy. Za dobré viditelnosti ji takřka není možné přehlédnout. Přesto poměrně dlouho zůstávalo toto místo bez povšimnutí turistických spolků, které ve druhé polovině 19. století prožívaly svoje zlaté období.

Vrkoslavice tvoří jednu z nejvýše položených částí dnešního Jablonce nad Nisou. Dříve však bývaly samostatnou obcí. K jejich založení došlo pravděpodobně koncem 16. století, nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1608.

Ocitli jsme se před rulovou skalkou, která vyčnívá asi sedm metrů nad okolní terén a návštěvníkovi nabízí zajímavý rozhled. Pozoruhodná je však zejména geologická odlišnost skály od okolí, které je převážně žulové.

Čertův kámen, u kterého právě stojíme, býval v minulosti natolik významnou dominantou Vrkoslavic, že se objevil v neoficiálním erbu obce a dokonce i na obecním razítku.

K nejvýznamnějším stavbám Vrkoslavic patřil pivovar. Byl postaven v letech 1833 až 1835 Johannem von Römischem, tehdejším majitelem maloskalského panství, ke kterému patřily Vrkoslavice i Jablonec. Když se v souvislosti s novým zemským uspořádáním v roce 1850 staly Vrkoslavice samostatnou obcí, byl pro ně „Liberecko-vratislavicko-jablonecký“ pivovar důležitým zdrojem daňových příjmů v obecní pokladně.

Po průchodu lesem jsme se ocitli na vyvýšeném okraji města. Překročili jsme současně hranici katastrálních území Vrkoslavice a Jablonec nad Nisou. Kokonínská ulice odtud prudce klesá do údolí Nisy. Patří k nejstrmějším jabloneckým ulicím.

Posledním, třináctým zastavením vycházku městem zakončíme. Naše informace se tentokrát nevěnují minulosti, ale naopak současnosti města, neboť centrum Jablonce nad Nisou prošlo v posledních letech rozsáhlými proměnami.