Jablonec nad Nisou

V údolí čisté říčky, při křižovatce cest, stávala rozložitá jabloň. Pověst vypráví o tom, že právě tady nacházely skupiny pocestných a formani s povozy místo k odpočinku po dlouhé a namáhavé cestě. Není divu, že tady později přibyla hospoda a také kovárna. Zkazka se stala též základem pro vznik městského znaku. Skutečná historie je však složitější.

Válečné události a s nimi spojená zkáza, požáry a rabování, které Jablonec postihly, sice rozvoj obce pozastavily, naštěstí však ne nadlouho. Již r. 1654 se v berní rule uvádí 25 usedlostí a 2 domkáři. Žádná z usedlostí nebyla pustá. Po 33 letech se počty zvýšily na 4 chalupníky, 29 domkářů a 20 samostatných výměnkářských stavení.

Roku 1852 požádali občané Jablonce císaře Františka Josefa I. o povýšení na město. Žádosti bylo 28. března 1866 vyhověno a úřední přípis byl odeslán 31. března ze státního ministerstva ve Vídni na pražské místodržitelství. Odtud šel dál služební cestou na jablonecký okresní úřad, který dopis předal 18. dubna 1866 obecní radě.

Na svatou Annu, 26. července 1914, vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, která přerostla ve válku světovou. I naše město bylo zasaženo značnými hospodářskými ztrátami, ty však byly časem nahraditelné. Mnohem horší byly ztracené životy. Obětí války se stalo 724 občanů našeho města, kteří padli, 139 jich zůstalo nezvěstných. Tak to bylo zaznamenáno na pomníku padlých v městském parku před tím, než bronzové desky zmizely kdesi ve sběru.

Ještě před mnichovským diktátem navštívil 17. 8. 1936 naše město prezident Eduard Beneš a ve stejném roce přijela do Jablonce n. N. též budoucí hlava státu, Klement Gottwald. Pamětníci tvrdí, že Gottwald promluvil na jablonecké Střelnici pouze německy. Poměry se v té době rychle vyhrocovaly, stupňovala se protičeská kampaň a k ní se připojil antisemitismus. Dne 23. 3. 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace.